Na věčnost s věčností

Tak se nám ukázal prezident.

Člověk ani neví, zda pan nebo soudruh, taková je dnes doba. Tentokrát nic nesliboval, užíval si. Přišel se k nám podívat, protože se mu u nás líbí. Je tu prý klid a pěkná příroda. Můžeme být pyšní na svůj kraj, že si nás vybrala takový potentát. Konečně pozitivní zpráva z Jesenicka. Hm. Ale co z toho? Může být náš kraj pyšný na nás či na našeho prezidenta? Sociálnědemokratický starosta se usmíval skrz stisknuté zuby, lidé jásali, připíjelo se, veselilo. Davové šílenství se sice nekonalo, ale zástupy podpisuchtivých spoluobčanů rozhodně nebyly přehlédnutelné. Ovšem chleba ani pivo lacinější nebude. Spíš naopak. A do značné míry se o to postaral ten, který rozdává zářící úsměvy na všechny strany – Václav Klaus. Úsměvy ho nic nestojí. Stejně jako ho nic nestojí neprůhledná privatizace, vytunelované fondy, banky, kampeličky. Stejně jako ho nic nestojí opoziční smlouva a rozvrácená politická scéna, kde si není z čeho vybrat a která jej dnes už tak ani moc nezajímá. Proč taky. Trafika v podobě prezidentského úřadu je přece jen příjemnější. Ještě že nmáme ty rozumné komunisty, kteří pochopili velikost vůdce pravice a dali mu svůj hlas. Člověk si připadá jak ve snu. Škůdci národa všech politických barev se na nás (a nám) smějí a národ jim místo vystavení účtu tleská a pietně shromažďuje podpisy. Hoši, co spolu mluví, se usmívají do kamer. Máme se jak na zámku, ať to trvá věčně. Jak dlouho bude trvat tato věčnost?

Zpět