Jesenický týdeník Online Jesenický týdeník
Dnes je pátek 18.08.2017 04:53, jste 4186195. návštěvník přihlášený jako guest.

Internetová kavárna a klub Plíživá kontraInternetová kavárna a klub Plíživá kontra
 

Zašlá sláva kamenoprůmyslu na Žulovsku a jedno tak trochu zapomenuté výročí
(alf),

Letos bychom si připomněli 130 let od chvíle, kdy byla v Žulové, tehdejším Friedebergu, založena kamenická škola. Má slavná kamenická minulost i dnešku ještě co říci?


Zašlá sláva kamenoprůmyslu na Žulovsku a jedno tak trochu zapomenuté výročí

Kraj pod Rychlebskými horami je s těžbou a zpracováním kamene spojen již od středověku. Zatímco generace místních obyvatel po staletí opracovávali tvrdou horninu nacházenou na povrchu, teprve s počátkem 19. století a zvyšující se poptávkou po kvalitní surovině pro cesty či inženýrské stavby nastává cílený rozvoj těžby v kamenolomech a také skutečný rozmach kamenoprůmyslu. V širším okolí Žulové jsou dodnes jeho památkou stopy po desítkách dávno opuštěných lomů.
Rychle se rozvíjející výrobní odvětví však potřebovalo kvalifikované síly, a těch bylo nedostatek. I kvůli snaze obstát na světových trzích tak místní podnikatelé začali brzy usilovat o zřízení odborné školy. Průlom znamenal začátek 80. let 19. století, kdy rozhodl slezský zemský výbor o zřízení hned dvou škol. První, zaměřená na zpracování mramoru, měla najít své sídlo v Supíkovicích a školit své žáky nejen v běžných technikách opracování kamene, ale také v sochařství. Ta druhá se zaměřila na zpracování tvrdých hornin, jmenovitě žuly, a své první sídlo po řadě peripetií nakonec našla v kamenických dílnách firmy Albert Förster v Žulové, tehdejším Friedebergu. Slavnostně otevřena byla 16. října 1886 a stala se tak po kamenosochařské škole v Hořicích a supíkovické škole třetí speciálkou na zpracování kamene vzniklou v krátkém rozmezí několika málo let.
Žulovská škola přetrvala i první světovou válku. Zájem o kvalitní slezskou žulu neutuchal ani v novém československém státě, a tak kamenická škola dále prosperovala, tentokrát už v novém, reprezentativním objektu, který byl v letech 1908-1909 postaven u cesty na Javorník a v polovině 20. let 20. století také elektrifikován a dovybaven novými, moderními stroji. Jak vzpomíná jeden z nemnoha tehdejších českých žáků, výuka ve 20. letech byla velmi náročná a sestávala z široké škály praktických i teoretických předmětů: “Teoretické výuky bylo asi 60 procent, zbytek praxe v dílnách. Každý ročník měl svou dílnu. Základem byla ruční práce. Seznámeni jsme byli i s broušením, leštěním a řezáním kamene. Vedle kamenických dílen byly instalovány kamenické stroje jako pila-dělička, brousící rameno a soustruh na kámen. V učebnách bylo hodně kreslení podle přírody, pak geometrie, deskriptiva a kamenořez. Velká pozornost byla věnována popisování výkresů, kreslení nápisů apod. Měli jsme modelování jak figurální, tak i sestavování kamenořezných modelů. Další předměty byly stavitelství, architektura, geologie, technologie těžby a zpracování kamene. Stručně dějepis a zeměpis zaměřený k oboru. Časté byly exkurze do lomů a kamenických dílen, kde jsme si ověřovali přednesenou teorii i praxi získanou ve škole.“ Neméně náročná byla závěrečná mistrovská zkouška, která byla podmínkou pro získání koncese k vedení živnosti kamenického závodu. Trvala deset dní.
Za druhé světové války byla činnost školy pozastavena. Z její budovy se postupně stala kasárna pro německé vojáky, vojenský lazaret, štáb Rudé armády a nakonec provizorní kasárna české vojenské posádky. Teprve v květnu 1949 bylo rozhodnuto o jejím znovuotevření. Nová škola nesla název „Základní odborná škola pro kameníky a kamenosochaře v Žulové“ a jejím prvním poválečným ředitelem, který byl pověřen nesnadným úkolem navázat na její slavnou minulost, Prokop Sýkora. Ze školy se postupně stalo odborné učiliště a na čas se zde dokonce otevřel tříletý obor kamenosochař, zřejmě jako náhrada za již neobnovenou kamenosochařskou školu v Supíkovicích. Tento stav však neměl dlouhé trvání. Zvítězily potřeby moderního socialistického průmyslu. Obor sochař byl nakonec uzavřen a od počátku 60. let se otevírají nové obory jako opravář, elektrikář a elektromontér, zámečník, strojní mechanik... Vzhledem k potřebě školit specializované dělníky pro nedalekou Galu Hukovice se v polovině 80. let 20. století v Žulové otevřel také obor brašnář-sedlář.
Další důležitý milník moderních dějin, sametovou revoluci a rok 1989, však už výuka kamenictví v Žulové neustála. Výrazný pokles učňů, které nelákalo těžké řemeslo, i poptávka po vyšších stupních vzdělání vedla k postupné likvidaci a zrušení školy. V červnu 1998 došlo k jejímu úplnému zániku. Po velké vzpomínkové akci v roce 2006, spojené s výstavou a setkáním absolventů, tak dnes zašlou slávu žulovského průmyslu kamene a odborného školství připomíná už jen máloco. Snad se jednou dočká alespoň důstojné připomínky v podobě obnovené expozice kamenického muzea...


(alf), 6.12.2016 9:35, zobrazení: 2216

Diskuze nad článkem:

Zpět



 
Inzerce
1RI
2SK
3KULTURA
4Webová kamera Jeseník
6JCH http://www.fler.cz/ptak-skrivan
8MKZ Jeseník
9FACEBOOK JT
Ročník: 27, Číslo: 32
I. anketa
Jesenická nemocnice - věc veřejná
graf
II. anketa
Z klasického týdeníku
Odešel dobrý člověk Milan Kuba - 4x
NÁVŠTĚVA Z ANGLIE V ČESKÉ VSI - 3x
Flétny všech barev v Kapli - 3x
Poslední transport - 3x
Zemřela lesnická osobnost Jesenicka - 3x
Nejčtenější články
Paraklub Jeseník má podíl na evropském rekordu - 5093x
Konec přenosů ze zastupitelstva? - 4187x
Vlaky nepojedou ani do Javorníku - 3962x
Nečekaný nález - 3684x
Učni se setkali se svým vychovatelem po dlouhých 52 letech - 3649x
JAW Studio
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768 obrazových bodů a 16 bitovou barevnou hloubku (HiColor)