 Vážení čtenáři Jesenického týdeníku, chci se s vámi podělit o osobní zážitky při úmrtí pana Řepky v Centru sociálních služeb v oddělení chráněného bydlení s pečovatelskou službou v Jeseníku, Beskydská ulice 1298/6. Pan Řepka si totiž život vzal sám v tomto centru, pro mne otřesným způsobem.
Uvědomila jsem si, že se musím postarat o pohřeb. Syn bydlí v Prostějově, čerstvě po operaci vazů a menisku kolena, o berlích se zákazem jakékoliv zátěže. Poprosila jsem telefonicky sociální pracovnici centra paní Macečkovou o radu ohledně pohřbu. Tuto zajímalo pouze, kdo mi to řekl a rada zněla, že se mnou se nikdo bavit nebude, jsem pro zemřelého nic, jsme přece dávno rozvedení. Při mém vysvětlování, že jednám za syna, jsem zjistila, že již hovořím do odloženého telefonu. Napadlo mne poprosit pracovnici městského úřadu, která odvětila, že zavolá řediteli centra Janu Rotterovi. Pan ředitel se ozval. Opakovala jsem mu moji prosbu k sociální pracovnici i její reakci. Odvětil, že moje tvrzení je proti tvrzení. Zároveň mě poučil o potřebě uklizení pokoje po zemřelém, což může učinit pouze syn. V případě jeho neschopnosti může pověřit mne, ale je k tomu zapotřebí ověření plné moci. Volala jsem i na Policii ČR, kde mi byla podána informace o úmrtí pana Řepky a také o potřebě plné moci.
Já sama jsem se v závěru loňského roku podrobila operaci kyčle, ale i přes potíže s chůzí jsem plnou moc získala. Poté jsem opět volala řediteli. Ten sice čerpal dovolenou, ale byl ochoten mně věnovat svůj čas. Plnou moc však už nepotřeboval, věci z pokoje již byly přesunuty do depozitu.
Celý příspěvek v JT č.12, který právě vychází.
|
Internetová kavárna a klub Plíživá kontra
