“Rozumí tomu někdo?” ptá se “zakázaná” babička Anna Prachařová z Lipové Po přetisku článku Jiřího Kovalčíka “Radnice: Za prací OSPOD si stojíme” naší redakci oslovila jedna z hlavních osob kauzy podivných soudních rozhodnuti Anna Prachařová z Lipové s prosbou o možnost vyjádřit se k němu. Tuto možnost mají všichni aktéři článků v JT a výsledkem byl následující rozhovor. Co jste se dozvěděla z článku pana Kovalčíka? Článek pana Kovalčíka na mě působí jako důkaz provázanosti úřednické mafie, soudu, PČR a státního zastupitelství. Je to ostudné, že pan Kovalčík neví, co konkrétně za práci paní Všetečková odvádí a v mém případě odvedla.  Mám osobní zkušenost ze setkání s paní Všetečkovou. Velmi negativní.  Tři roky nabízím spolupráci OSPOD, před soudem vypovídám o tom, že by měly všechny strany konstruktivně a rychleji jednat.  Má vnoučata dospívají, během téměř 8 let soudních show  jim uteklo dětství.  Nic neříkající slova a vztyčená pěst pana Kovalčíka na barikádě za hrdost a čest jeho podřízených je výsměch i ostatním lidem. Vím o nejméně dvou babičkách, které mají s OSPOD a OS Jeseník stejné problémy jako já.   Je otázkou pro pana Kovalčíka, zda vůbec sám ví o čem psal. Výsledkem práce paní Všetečkové jsou zničené  tří dětské životy a  zpřetrhané vazby dalších pěti rodin. Moje vnoučata díky práci paní opatrovnice Všetečkové žijí  v sociálně slabé rodině, kde se i naspořené kapesné  dětí u rodiny otce a babičky musí dát do rozpočtu rodiny!!!  Je mi z toho článku hodně smutno. Žijeme v roce 2016, měla jsem pocit, že čtu noviny z roku 1986 a dříve. Pan Boďa z Unie otců už poměrně podrobně popsal vaši kauzu. Jak ji vidíte vy jako v podstatě odsouzená?  Paní Všetečková, coby opatrovnice mých vnoučat,  ač mne jako babičku, mou širokou rodinu a mé zázemí nezná, neví nic o mém životě, nechce vědět. Mou domácnost nikdy nenavštívila, přesto podává soudu zkreslené informace a zasadila se o to, aby mi byl soudkyní Ondryášovou zakázán styk s vnoučaty. To, co se povedlo pracovnici OSPOD a paní soudkyni je do nebes volající a proti všem smyslům nepochopitelný (snad) přehmat?  Osm podaných návrhů na výkon rozhodnutí, kde uvádím závažné a důležité informace týkající se vnoučat, nebere ani soudkyně  ani pracovnice OSPOD jako podnět pro zlepšení práce ve prospěch nezletilých dětí. Soudkyně vydala paskvil nad paskvil. Vydala rozsudek, o jehož výsledek ani matka nežádala. Proto tuto frašku posílám panu Jahelkovi a samozřejmě dále na univerzitu jako poučení pro studenty.  Paní Všetečková nezná mou rodinu, nezná moji osobu, neviděla mou domácnost, ale soudu navrhuje zakázat styk babičky s vnoučaty. Nikdy jsem nebyla kázeňsky, soudně ani nijak trestána, vychovala jsem tři děti v řádné občany. Všichni tři pracují, pracují pro stát, pracují pro to, aby se povalečům dařilo dobře.  V domácnosti nezodpovědné  matky moje vnoučata vyrůstají pod výchovným drilem člověka 10 x soudně trestaného, požívajícího návykové látky. Rozumí tomu někdo? Pracovala jsem v sociálních službách. Vím, kolik empatie a soudnosti bylo potřeba při této náročné práci  mít. Na MěÚ v Jeseníku ještě pracuje pár rozumných bývalých kolegyň, ví mnoho o mém životě, o výchově  dětí, také moje děti znají.  A pokud paní Všetečková je opatrovnicí mých vnoučat, tak to je, slušně řečeno, velký omyl. Nevím vůbec, za co jsem potrestaná. Dvě ženy, snad matky nebo i babičky, mi takto z moci úřední, bez důkazů připravily obrovskou citovou újmu a mohu tvrdit, že neodsoudily  k citovému strádání pouze mne, ale celou rodinu ze strany otce, ale i má vnoučata. Unie otců se ujala vašeho případu. Co to pro vás znamená? Velké štěstí jsem měla, když jsem se setkala se zástupcem UNIE otců panem Miroslavem Boďou, fundovaným člověkem, který rozumí náročné problematice. Ví, co to je a co znamená skutečně pracovat a rozhodovat v zájmu dětí.  Je mi hodně těžko na duši, ale díky panu Boďovi chovám naději, že se vše posune ve prospěch dětí. Sice mám od soudkyně Ondryášové nařízeno  psychologické vyšetření, i přesto, že mám zákaz styku s vnoučaty. Další paskvil. Ale tak proč ne, samozřejmě, že psychologické vyšetření si musím zaplatit  ze svého hodně podprůměrného důchodu. S ostudným, mně i vnoučatům hodně ubližujícím rozsudkem se nesmířím a jsem rozhodnutá pro vyšší princip jít třeba i pěšky až do Štrasburgu.