JAK JSEM NEPOZNALA PANA STAROSTU Díky výtvarnému umění našich dětí jsme byli jako jedna z rodin již poněkolikáté pozváni na slavnostní předání ocenění za umístění v prestižní Mezinárodní dětské výtvarné soutěži Lidice. Jak bylo předem domluveno, loni i letos měl oceněným dětem poblahopřát v zasedací síni jesenické radnice pan starosta. Loni ho v této roli zastoupila paní místostarostka Mgr. Blišťanová, v roce 2011 jsem měla možnost při podobné příležitosti poznat tehdejší starostku paní Fomiczewovou. Letošní slavnost byla výjimečná tím, že ředitelka Soukromé výtvarné základní umělecké školy paní Mgr. Hana Jurková, která vše vždy zajišťovala, končí svou pracovní kariéru. Dne 15. června 2016 v 17 hodin se pozvaní sešli na místě. Pan starosta pár minut předtím prostřednictvím svého sekretariátu odřekl svou účast s tím, že za chvíli odjíždí. Nikdo ho narychlo nezastoupil a tak celou slavnost sama důstojně vedla, dětské práce při promítání prezentovala, Ceny a Diplomy z Lidic i za reprezentaci školy a města Jeseník (mimo jiné i drobné dárky nejen od školy, ale i městského úřadu) předávala paní ředitelka Jurková. Cítila jsem, že by si paní Jurková, po 42 letech obětavé a velmi úspěšné práce s dětmi na ZUŠ Jeseník, Gymnáziu Jeseník, ZŠ Jeseník a SV ZUŠ Jeseník, zasloužila poděkování starosty města Jeseník. Gestem uznání za její práci by bývala byla jeho přítomnost na tomto setkání. K tomu ovšem nedošlo a paní Jurkovou to jistě mrzelo. Po skončení slavnosti (asi za hodinu a půl) jsme si ještě před budovou radnice s manželem, našimi dětmi a paní Jurkovou povídali. Tehdy vyšel za dveří radnice mně neznámý mladý pán s aktovkou a rychle odcházel. Protože přímo v této budově pracuje málo úředníků, zajímalo mě, kdo z nich to může být. Na přímý dotaz mi odpověděl, že skutečně je starostou a divil se, že ho neznám. Těší mě tedy, že jsem pana starostu mohla na vlastní oči vidět odcházet z radnice a doufám, že se tato příležitost bude opakovat. Paní ředitelce Jurkové ze srdce děkuji jménem Rady rodičů SV ZUŠ Jeseník za skvělou práci, kterou odváděla, za mimořádnou péči, kterou dětem stále věnovala, za nebývalé úsilí, jež vynaložila. Pro závistivce překládám: paní ředitelka Jurková svou soukromou školu sama založila, osobně zajišťovala finanční prostředky, kvůli své škole se soudila se státem a spor vyhrála, školu vedla, sama v ní učila – a to i o letních prázdninách na Plenéru a v Letních dílnách (kdy dětem také nakupovala a vařila jídlo), sama uklízela (i záchody) a v neposlední řadě – když chyběly peníze na provoz – snižovala si plat. Vážená paní ředitelko, Váš život je pozoruhodně krásný a já Vám děkuji, že ho s námi sdílíte. Markéta Blumová Rada rodičů SV ZUŠ