Jak nás včely učí poznávat Boha

Foto - 23. března uskutečnilo Křesťanské společenství v Jeseníku přednášku Petra Pláňanského „Jak nás včely učí poznávat Boha“. Ve vztahu k životu včel to byla velmi fundovaná přednáška se všemi detaily z včelařské praxe přednášejícího. A nejen, že byla vedena na velmi vysoké odborné úrovni, byla vedena lidsky s mnohými přirovnáními života včel a prožitků lidí.

Jeseník - Petr Pláňanský je pražský rodák, absolvent pražského HUPPI se zaměřením na sdělovací techniku, absolvent Biblické školy (1990-1992). Po různých technických i dělnických profesích, pracoval více než 13 let jako technický redaktor pražského nakladatelství Návrat domů. V zájmových i odborných časopisech a na internetu publikuje od roku 1990. Je autorem více jak pěti set esejí a odborných článků, novely Tišbejský a jedním ze spoluautorů knih fejetonů Rybník na kopci a Zlomy a vrásnění. Přes patnáct let spolupracuje s TWR a následně internetovou stanicí Radio 7 a sedm let pracoval v ČRo Plzeň. Je též lektorem ICEJ se zaměřením na dějiny Židů, antisemitismus a holocaust, dále přednáší dějiny v rámci "Dějepisných dílen" v komunitě domácích vzdělavatelů a doma vzdělávaných dětí, na školách pořádá přednášky o včelách a o etických tématech. V Křesťanském společenství Nymburk je jako duchovní pastýř ustanoven v únoru 2008.

A jak se dostal ke včelám vysvětlí jeho představení: „Díky svému příteli a učiteli Václavu Uhrovi ze Hřivic, jsem získal "sladký" vztah ke včelám. Hmyzu, který byl stvořen k přátelskému soužití s člověkem. Sezónu za sezónou, měsíc za měsícem obdivuji důmyslný řád, který panuje ve včelím společenství. Ke včelám se chodím nejen poučit o životě a duchovních principech, ale utíkám sem i ze shonu povinností. Včelnice, přesto, že se tu někdy docela dost fyzicky nadřu, je pro mě místem vnitřního odpočinku. Je to pro mě místo zklidnění, spočinutí, rozjímání, modlitby...“ 

Tématem přednášky byla včela medonosná (Apis mellifera), jeden z druhů blanokřídlého hmyzu. Podrobně byla rozebrána stavba těla (hlava, hruď, zadeček, detail hlavy s dvěma složenými a třemi jednoduchými očima, tykadla a jejich funkce s mnoha smyslovými orgány, jak poznat hlavu včelí matky (sudovitý tvar), dělnice (trojúhelníkový) a trubce (kruhovitý) tvar.

Hruď je nosič orgánů pohybu – křídel a nohou, je složená ze čtyř hrudních článků (předohruď, středohruď, zadohruď a přesunutý kroužek). Nohy (tři páry) slouží k pohybu, k vytváření řetízků s ostatními včelami, k předávání voskových šupinek, sběru a ukládání pylu, čištění tykadel. Na třetím páru mají tzv. košíčky, do kterých sbírá pyl. Na každém boku hrudní části má včela jeden pár blanitých křídel, kterými mávne cca 230 krát za sekundu. Dokáže letět dopředu, stát za letu na místě či stát na podložce a větrat úl. Zadeček, v němž jsou zažívací orgány, medový váček jedová žláza a vzdušné vaky má navíc žihadlo, vybavené zpětnými háčky. Pouze včelí matka nemá zpětné háčky a může bodat opakovaně.

Včely žijí ve společenství zv. včelstvo. Je založeno na kastové hierarchii. Zpravidla to je jedna matka, mnoho dělnic a trubci. Členové včelstva jsou na sobě závislí, jeden bez ostatních zahyne. Mezi nimi vládne dokonalá dělba práce – vyhledávání a přinášení potravy, krmení matky, trubců a plodu, střežení vchodu do úlu, úklid, čištění, větrání a udržování správné teploty.

Podrobně pak přednášející popsal potravu, krmení, med a další včelí produkty. Vysvětlil co to je tzv. včelí tanec, způsob komunikace, obrannou strategii, agresivitu a hygienu. Samostatně pak nemoci a škůdce včel a význam chovu včel v opylování a produkci medu, vosku, propolisu, mateří kašičky, jedu a pylu.

To vše přednášející doplňoval fotografiemi a ukázkami knih o včelách. Výklad byl naprosto srozumitelný. Čišela z něj také láska ke včelám a lidem, k čemuž používal různá přirovnání. Mnoha účastníkům přednášky rozšířil obzor vědomosti, že vše má určitý řád a systém a svým způsobem i disciplínu. A to je také to, co by se měli lidé v naší neklidné společnosti naučit.

Na snímku Petr Pláňanský. FOTO (JL)

Zpět